Mediace
Mediace je jedním ze způsobů mimosoudního řešení sporů, které umožňuje nejen česká praxe, ale která je také upravena právním řádem. Mediací se označuje mimosoudní způsob řešení konfliktů za účasti třetí, nezávislé osoby, mediátora. Cílem a úkolem mediátora je dopomoci účastníkům mediace nalezení řešení jejich situce, zprostředkování komunikace mezi všemi stranami konfliktu a současně ve finální fázi mediace také pomoc při hledání a následném nalezení dohody, kterou by strany konfliktu považovaly za spravedlivou či vyhovující – tzv. win-win řešení. Mediační setkání probíhají v pro strany klidném, osobním a co možná nejpříjemnějším prostředí, kde tyto mají možnost projednat a následně také vyřešit jakékoli své spory. V tomto nastavení je cílem mediátora napomoci stranám k nalezení vhodného řešení, přičemž míra jeho aktivity je závislá nejen na metodě, kterou zvolí a jeho mediačním stylu a praxi, ale především na přístupu účastníků a možnostech, které v daném případě navrhnou či připustí.
Mediátor je kvalifikovaný odborník věnující se řešením sporů, jehož rolí však není spor rozsoudit, určit míru zavinění nebo říci co mají aktéři sporu dělat. Mediátorova role spočívá naopak v řízení mediačního jednání, zprostředkování komunikace a poskytnutí platformy, kde sporné strany mají možnost v přátelské atmosféře projednat své záležitosti, bez účasti veřejnosti či jakéhokoli autoritativně rozhodujícího orgánu, a přijmout dobrovolně pro všechny nejvhodnější řešení. Mediátor zůstává po celou dobu neutrální, jak k obsahu sporu, tak i samotným účastníkům, nehájí ani neprosazuje zájmy žádného z přítomných, ani neposkytuje ze své pozice právní nebo jiné poradenství, pokud si takovéto posouzení a názor mediátora všechny strany společně nevymíní. I v takovém případě je však názor či stanovisko mediátora pro účastníky nezávazné a je výhradně na nich, zda jej zohlední či nikoli, obsah dohody je výlučným právem stran, které za tuto také odpovídají.
Mediační proces a setkání jsou zásadně dobrovolná. Je výhradně na stranách sporu, zda, případně v jakém rozsahu se budou mediace účastnit, je také výhradně na stranách, o čem budou v mediaci jednat. Strany mají také možnost z mediace odstoupit a ukončit ji, mediátor ani nikdo jiný nemá možnost je v tomto procesu držet.
Dalším zásadním znakem mediace je předpoklad, že se jedná o soukromý proces, do mediace tedy nemá přístup veřejnost ani osoby, na kterých se strany samy přímo nedohodnou. S tímto souvisí i povinnost mlčenlivosti, která je mediátorovi stanovena zákonem, a to ohledně veškerých skutečností, které se při mediaci dozví, přičemž strany tento závazek obvykle přebírají smluvně. Vzhledem k zákonné povinnosti mlčenlivosti nemá mediátor povinnost např. vypovídat před soudem či jinými orgány veřejné moci, pokud není všemi stranami sporu mlčenlivosti zproštěn. Účelem tohoto principu je zajistit svobodnou platformu pro projednání věci, aniž by měly účastníci strach z toho, že nějaké informace budou dále šířeny a řešeny.
Zcela zásadní je však skutečnost, že se jedná o proces hledání řešení stran a jsou to výhradně strany, kdo vymezuje způsob i výsledek tohoto hledání. Strany mají tedy zcela zásadní postavení v rámci hledání východisek, ale především jsou architekty samotného řešení, kterému se následně také podřizují.
Co se týče výsledku mediace, je možné, aby strany sporu sepsaly písemnou dohodu, sjednaly dohodu ústně, případně jen podle své dohody jednaly. Zákon a ani praxe tedy neurčují, jaká by měla být forma dohody, jistě však lze doporučit dohodu písemnou. V této souvislosti je třeba podtrhnout, že se jedná o dohodu mezi stranami, která není sama o sobě přímo vykonatelná. Pokud však strany mají zájem o přímou vykonatelnost dohody, je samozřejmě možné využít notářem vyznačenou doložku přímé vykonatelnosti, případně využít soudního jednání a dohodu schválit tzv. soudním smírem.
Využití mediace pro řešení sporů je obecně velice vhodná alternativa, existují však předpoklady, kdy bude mediace řešením nejvhodnějším. Jedná se tak o následující:
Hlavní výhodou mediace, která je všeobecně oceňována, je nejen rychlost a menší finanční náročnost hledání řešení, a to především ve srovnání se soudním řízením, ale také její soukromý charakter. Strany mají možnost projednat a vyřešit své spory v soukromé a civilní atmosféře, sdělit i soukromé či důvěrné informace, aniž by tyto kdokoli posuzoval či následně využil. Významným faktorem je také fakt, že strany díky důvěrnosti procesu nejsou vystaveny negativní publicitě a neohrožují svůj obraz před veřejností.
Současně sporné strany mají možnost projednat a vyřešit široké penzum svých sporů, a to komplexně, aniž by musely zahajovat celou řadu soudních řízení, která jsou nejen časově, ale také finančně náročná.
Nemalou výhodou je také možnost zachování vzájemných vztahů tak, aby sporné strany mohly společně i nadále bydlet, podnikat či spolupracovat, když tento výsledek ocení např. zaměstnavatelé při sporu svých zaměstnanců, obchodní partneři, sousedé či členové rodiny.
Úhrada za mediační jednání je přímo spojena s délkou jejího trvání, když význam má také složitost a obsáhlost sporu. Mediační jednání obvykle probíhá v blocích v délce 3 hodin, přičemž je možné sjednat i delší či kratší bloky. Trvání a průběh vždy závisí na stranách, když úhrada probíhá za hodinu mediační činnosti a sporné strany se na nákladech obvykle podílejí rovným dílem.
V případě jakýchkoli dotazů či zájmu o představení mediace či mediačních služeb se na nás neváhejte obrátit.
„Mediaci považuji za velice efektivní nástroj, jak rychle, dobrovolně, neformálně, ale také ve větším klidu, ku společné spokojenosti a především levněji řešit své spory. Jsem přesvědčen, že tento postup přináší sporným stranám celou řadu výhod a spatřuji v něm další prvek možného kvalitativního posunu nejen právní kultury v ČR, ale také procesu řešení sporů. Bude mi ctí se na procesu hledání řešení Vašich problémů prostřednictvím mediace podílet."